Plzeň, Calling CQ in distance X, #1700 a mnoho dalších zážitků

Původní plán projet republiku vlakem vzal tak nějak za své (třeba za rok ;)). Ale i tak jsem si řekla, že aspoň někam vyrazím. Prázdniny se už přehouply do druhé půlky. A na řadě byl třetí výlet - po Olomouci a Žďáru jsem se vydala do Plzně.
Na víkend sice slibovali docela pekelné počasí, ale nakonec to nebylo tak hrozné nebo spíš mohlo to být daleko horší.

Z Brna do Prahy a z Prahy do Plzně Pendolinem
Po krásném vstávání ve 4.45 a zrychleném přesunu na nádraží v Židenicích jsem v 5.43 vydala směr Praha hlavní nádraží. Vlak byl prázdný a dokonce jel i včas. Kupéčka krásně vychlazené až mi cestou byla zima. Dokonce jsem uvažovala i nad tím, jak rychle by se dala sundat ta záclonka, ale nakonec zůstala na svém místě. Cestou jsem přečetla téměř celého Strakonického dudáka a tak si můžu odškrtnou druhou přečtenou knížku z dvaceti knih povinné četby k maturitě. Jestli to takto půjde dál, tak budu muset podnikat cesty vlakem častěji, abych ty knížku do maturity vůbec stihla přečíst. Ve vlaku je totiž docela špatný signál a člověka pak tolik netrápí proskratinace a nesedí na Facebooku, kde tou dobou stejně nikdo není.
Do Prahy jsme nakonec dojeli někdy před půl devátou a drobným zpožděním. Stihla jsem jen zajít do haly podívat se, kdy mi jede další vlak do Plzně.
Sotva jsem došla znovu na perón přisvištělo Pendolino. První vyskočil mladý stevard z jídelního vozu a výrazem "Tak a teď mám konečně místo se protáhnout" a vzápětí se dveřmi tlačily davy lidí. A stejné davy se pak cpaly i dovnitř. Protože Pendolino je pouze místenkové, tak jsem se nikam necpala, vlak měl ještě 10 minut v Praze stát. Tak jsem udělala nějakou fotku z nádraží, postla ji na Facebook, ať je co lajkovat a potom se vydala do vozu.
Vlak byl snad po posledního místa plný, jen 1. třída byla skoro liduprázdná. Připadala jsem si tak trošku jako v letadle, jen mi teda chyběly ty řeči o tom, jak zapnout bezpečnostní pásy a kde najdu záchranou vestu. Po výjezdu z Prahy následovala dlouhá řeč palubního personálu, výdej novin a vody. Výběr z MF Dnes, Hospodářských novin a Blesku docela nic moc. I když já nevím, co bych chtěla. Nakonec jsem zvolila MF Dnes, když už nic jinýho, byla tam aspoň křížovka a SUDOKU. A měla jsem co přivézt domů.
Musím zmínit složení cestujících ve voze, které bylo více než zajímavé. Sedělo tu pár starších lidí, kteří byli buď v důchodu nebo těsně před ním. Pravděpodobně měli namířeno někam do lázní. Potom tam byla řada klasických českých turistů tzv. řízkařů. Nechybělo ani pár rockerů mířích na nějaký festival nebo z něj. Dále ve voze cestovala slečna s čivavou, paní s jorkšírem a mladá dvojice s kočkou. To vše doplňovala skupina rodičů s dětmi různého věku. Od mimin až po mladší školáky. Děti cesta moc nebavila, neustále musely řvát. Jejich rodičům to dokonce přišlo k smíchu a tak je nechali dělat kravál - no co, ať si ostatní taky užijí. Psi si také museli poměřit síly, kdo koho sní. Vítěze teda nevím. Potom následovalo krátké sportovní klání starších dětí v nějaké hře v míčkem a pálkama v uličce ve voze, ale naštěstí je pár úderů poměrně rychle unavilo a tak odkráčely do jídelního vozu. Na závěr se ještě prošla kousek uličky kočka. Myslím, že mě už nic nepřekvapí. A když už se nic nedělo, tak jsem sledovala na palubním portálu stream od strojvedoucího. Jen škoda, že se tak sekal.
Velkoprostorové vozy jsem odsoudila stejně jako open-space pracoviště, ale za ten zážitek to opravdu stálo.
Když už jsem konečně dorazila do Plzně bylo už 10.11 (bez spoždění) a čekalo mě bez pár minut 6 hodin na lov po Plzni.

Calling CQ in distance X (GC10D11) - #1700
Hned po příjezdu do Plzně jsem se vydala autobusem do Radčic pro tuhle keš, která byla jedním z hlavních cílů mého výletu. Chtěla jsem si na nádraží koupit normální papírový lístek na MHD, ale jediná přepážka, kde jízdenky prodávaly nebyla obsazena a tak jsem se vydala rovnou na zastávku s tím, že teda využiju služby SMS jízdenky, což se nakonec ukázalo jako lepší volba než koupit klasické jízdenky, protože ty v Plzni prodávají jen nepřestupní.
Po nástupu do autobusu jsem čekala poměrně dlouho jestli něco přijde nebo ne. Nakonec však došla. Po cestě skoro za město jsem měla 10 minut na odlov keše, abych stihla autobus zpátky, protože další pak jel až za 45 minut.

A jak jsem s k ní vlastně dostala?
V Brně má tato keš sestřičku se jménem BUDKA (GCTF1Y). Funguje úplně na stejném principu, akorát skrýš má v Plzni, ale pro odlov je nutné se spojit s Brnem. Úkolem je totiž zjistit souřadnice keše, které jsou umístěny v telefonní budce v Brně. BUDKA to má úplně stejně, akorát naopak.
Já jsem se k ním dostala díky výměně souřadnic brněnské a plzeňské verze keše s indym-cz, kdy jsem je šla do budky vyfotit. Dokonce v době mé návštěvy volal i nějaký kačer z Plzně a tak jsem pomohla i někomu dalšímu.
U samotné keše jsem mohla strávit jen 10 minut i s přesunem ze zastávky a na zastávku, takže jsme se jen rychle zapsala do logbooku a utíkala zase pryč.

Víc DNF než Foundů?!
Po návratu z Radčič jsem se vydala odlovit nějaké keše do Plzně. I když byla sobota, tak ve městě pracovala spousta kopáčů a ideálně přímo před keší měli skvělé místo, kde se mohli opřít o lopatu nebo odložit si věci. Smůla. Když v první půlce výletu byl poměr DNF a FI vyvážený, tak mě to občas docela přestávalo bavit. Ale nakonec se to v dobré obrátilo a odlovila jsem v Plzni 14 keší ;)

Středočeský kraj obarven!
Svůj výlet do Plzně jsem ještě spojila s obarvením dalšího kraje ČR, a to Středočeského zastávkou v Berouně. S Plzně jsem vyrazila 16.08 rychlíkem a v 17.05 jsem byla v Berouně. Rychle jsem oběhla místní letterbox Berounske opevneni (GC2FGQ9) a utíkala zase na nádraží, abych stihla express do Prahy a nemusela jet osobákem, který jel jen 11 minut po něm.
Teď už mi zbývá jen Liberecký, Ústecký a Karlovarský kraj a budu je mít všechny.

Hodinové zpoždění vlaku a kešování v Praze 
Když jsem dorazila do Prahy všimla jsem si, že vlak, kterým mám jet do Brna, má hodinové zpoždění a tak jsem v Praze měla skoro dvě hodiny času.
Vylezla jsem před budovu a podívala se, co je tu poblíž. Nakonec jsem našla 4 keše, které byla v okolí včetně keše Vaclavak / Wenceslas square (GCKN5P) u které byl v tuhle dobu překvapivě klid.
A ve 20.35 jsem se konečně vydala vlakem do Brna. Vlak byl pěkně narvaný a nešla mu klimatizace. Prošla jsem dva vagony s tím, že snad někde klimatizace fungovat bude. Nakonec jsem skončila ve vagonu 1. třídy, který byl přeznačen jako 2. třída. Byl překvapivě prázdný a vychlazený. Do Brna jsme pak dojeli ve 23.10 a ve 23.36 mi jel noční rozjezd domů.

Díky za bod aneb další FTF

Sice tento měsíc běží 31 Days of Geocaching, kdy je možná za každý den s odlovenou keší získat suvenýr. Chytré rady sice radí FTF vynechat a šetřit si blízké keše "na horší časy", ale těm 300 metrům prostě nešlo odolat :)

Už včera jsem vyčkávala ve městě na poměrně dobré výjezdní pozici, protože už nic dlouho nepíplo, ale nakonec stejně nic a tak jsem jela domů.
Dnes jsem si užívala prázdninového vyvalování v posteli v pyžamu, ale když se rozdrnčel telefon s publikací keše Ruska 1 - Jevgenij Pljuscenko (GC4H1EY), rychle jsem po něm sáhla a když jsem četla Brno - Vinohrady, tak jsem rychle vystřelila, převlékla se a vyrazila. Ani GPS se nestihla chytit, takže jsem keš nakonec dohledala pomocí mapy a 4 minuty po publikaci jsem již logovala FTF. Bez čekání na další kolegy jsem keš hned uklidila a čekala na publikaci dalších keší série. Ta se však nekonala a tak jsem se po 5 minutách dočkala jen STFkařů a když už nikdo nešel, vydala jsem se zpět domů.
Umístění keše je však dost nešťastné a nebýt FTF tak mě snad ani nenadchne. Netuším, jak dlouhé trvání bude keš na tomto místě mít, ale snad nějakou chvíli vydrží.
A díky publikaci této keše jsem pak ani nemusela řešit kam vyrazím dnes pro keš, abych získala suvenýr za druhý srpnový den.

Večerníček jede domů

Že TBčka a jiné trackovací předměty docela žeru, je docela jasné už na eventech, kde litám s tužkou a papírem v ruce a opisuju kódy :)
S blížící se dovolenou jsem začala uvažovat, že si taky něco vypustím do světa. Chtěla jsem klasické TBčko s něčím českým, když už ho budu vypouštět v zahraničí s cílem vrátit se domů.

Měl to být Krteček
Když jsem přemýšlela, co pošlu, chtěla jsme něco typického pro Českou republiku. První, co mě napadlo byl Krteček. Tak jsem se dala vydala hledat Krtečka. Chtěla jsem něco odolného, takže žádného plyšáka nebo dřevěnou figurku. Obojí by sice bylo moc pěkné, ale ne moc trvanlivé, takže nakonec vyhrál gumový přívěšek. Jenomže sehnat Krtečka byl docela problém. Samotný Krteček byl jen ve velmi mrňavém provedení nebo s takovými drobnými výstupky, že by je někdo hned urval. Sehnat Krtečka bylo prostě nemožné, tak jsem se rozhodla, že to teda nebude Krteček, ale samotný Večerníček. Zvolila jsem Večerníčka v autě, přece jen je to asi nejlepší dopravní prostředek pro cestu domů, i když letadlo by asi bylo lepší, ale Večerníček v letadle nelétá.

Z Islandu do Brna
Taková je mise malého hrdiny. Večerníčka jsem vozila po celou dovolenou a vypustila jsem ho až na jejím konci. Najít vhodnou keš, do které by se vešel, byla pěkná a bezpečná byl docela problém.
Nakonec jsem mu našla místo v keši v Národním parku Thingvellir (GC3W68R). Domů to má přesně 2781,6 km. Tak uvidím, kdy dorazí, pokud vůbec.

Šťastnou cestu, Večerníčku!

Dva roky Geocachingu a #1500

1. července uplynuly přesně dva roky od toho, co jsem odlovila svoji první keš.
Mojí první keší byla tradička BMC 26 - VINOHRADY (GC2YPA3) poblíž mého bydliště a odlovila jsem ji 1.7.2011.
Možná by tu už docela stálo za zmínku to, jak jsem se ke Geocachingu dostala, ale nějak nemám teď náladu to tady popisovat, takže si to zase nechám na někdy jindy :)

Jeskyně Grótagjá, vzadu sopka Hverfjall

Své dva roky Geocachingu jsem "oslavila" v na dovolené na Islandu. Žádná oslava se nekonala, ale uvědomila jsem si, že to jsou zrovna dva roky. Odlovila jsem několik moc pěkných keší na pěkných místech.
Zrovna jsem se nacházela poblíž jezera Myvatn (česky Komáří jezero) na severovýchodě Islandu. Vzhledem k tomu, že se jedná o jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst Islandu, tak to opravdu o pěkná místa nebyla nouze.
Po odjezdu z kempu jsme zamířili k lávové jeskyni Grótagjá. Ve srovnání s našimi jeskyněmi byla jiná a tak jsem tu po týdnu mohla vidět tmu, protože na Islandu v létě je světlo i v noci. Nakoukla jsem do jeskyně, ale dál jsem nešla, protože jsem neměla čelovku. Tu jsem sice na Island vzala, ale po tom, jaké šero tu nazývají tmou jsem ji ani nevytáhla, ale tady by se určitě hodila. Odlovila jsem si taky místní tradičku (GC1DJYV). Nijak zajímavá nebyla. PETka pohozená mezi kousky lávy. Stejným ownerům jsem už tento typ schránky na podobném místě kritizovala. Hledala jsem ji poměrně dlouho (bez spoileru), ale nakonec jsem našla.
Po návštěvě jeskyně jsme zamířili k Víti at Krafla, bohužel cestička kolem kráteru byla zavřená, takže z plánované procházky sešlo. Odlovila jsem si aspoň místní earthku (GC3YKMT) a pokračovali jsme dál, nebo spíš zpátky k sopečným polím Leirhnjúkur. Tam se momentálně žádná keš nenachází, ale určitě ji tam někdo v dohledné době založí.

Geotermální pole Hverir

Další zastávka byla u geotermálních polí Hverir. Všude byla cítit "vůně" síry, ale po chvíli si na to člověk zvyknul. Prošli jsme si mezi bublajícím bahnem a vyšli nahoru na vrcholek Namaljall a vrátili se zase zpět. Na závěr lovím svou 1500. keš - earthku Hverir Iceland (GC1W0EB). A poté jsme vystoupili na hranu sopky Hverfjall (GC1M19P), odkud byly pěkné výhledy na celé jezero.
Dál jsme pokračovali k lávovému městečku Dimmuborgir, kde absoluvovali krátkou procházku spojenou s odlovem earthkeše (GC1Y4FR). Po prohlídce přejíždíme k Höfdi se zastávkou u druhé nejstarší islandské keše (GC86D8). Jedná se o zelené místo, kde jsme nepotkali ani živáčka. Pozorujeme sopečné útvary ve vodě jezera, kterým se opět žádná keš nevěnuje.
Další zastávku máme u pseudokráterů Skútustadir na jihu jezera, kde nám opět začíná pršet a foukat. Dokončujeme cestu kolem jezera s odlovem earthkeše věnované pseudokráterům (GC2DQTP). Celý den potom zakončujeme koupáním v geotermálních lázních Jardbödin.
Celý den nám počasí docela přálo. Kdyby svítilo slunko, všude by byly malé černé mušky, které jsou tak dotěrné a lezou všude, takže částečně deštivé počasí byla docela výhra.

Jelikož jsem začala hrát kvůli přírodním zajímavostem a odlovu keší při výletech (což už dnes až tak neplatí, protože vyrážím i na výlety za jen keškami), tak jsem si lepší místo vybrat nemohla. Sama jsem zvědavá, kde oslavím třetí rok :)

Už jsem taky kačer zakladatel :)

Geocachingu se věnuji od léta 2011. Jako skoro každého začátečníka mě čas od času napadlo, že bych mohla něco založit, ale nakonec z toho naštěstí nikdy nic nebylo. Až jednou...

První pokus nebyl úspěšný
Po roce hry a odlovení asi 500 keší jsem si řekla, že bych mohla založit také nějakou svou. Chvíli jsem pátrala po tom, kam svoji keš umístit a čemu ji věnovat. Nakonec jsem při cestě okolo věnovala větší pozornost Mariánskému sloupku v Tuřanech a říkala si, že je docela zvláštní, že tu ještě žádná keš není. Že by bylo místo opravdu tak neznámé? Vyhledala jsem nějaké informace o sloupku a pustila se do psaní listingu. Místo jsem také měla vyhlídnuté, ale nestihla jsem svoji práci dokončit včas. Do přípravy keše mi vstoupila 10-denní dovolená v Dolomitech. Když jsem se vrátila, zjistila jsem, že byla publikována keš se stejným tématem, ale ve formě mysterky. Divila jsem se, proč se jedná o mysterku  a nakonec zjistila, že sloupek a jeho nejbližší okolí je v kolizi s finálkou jedné mysterky. Škoda, ale co se dá dělat.

Hurá na hvězdárnu
Čas utíkal a nálezy přibývaly. Narážela jsem na zajímavá místa, ale všechna byla poměrně daleko. Nechala jsem je být a říkala si, že třeba tam jednou někdo nějakou keš založí a ta mě přivede na místo znovu. Nakonec jsem jednoho dne dostala nápad. Po zkušenostech z prvního úspěšného pokusu jsem si raději nechala ověřit kolizi a dostala zelenou. Již dříve jsem nad keší na hvězdárně uvažovala, ale vždycky to šlo nějak ke dnu, ale tentokrát jsem si řekla, že už to musím dotáhnout do úspěšného konce a tak vznikla moje první keš (GC48Y6R).
V dávné minulosti hvězdárna keš měla (GCMXHR), ale to už je opravdu hodně dávno a navíc po 24 nálezech byla archivovaná. Dále tu začínají dvě poměrně složité mysterky věnované astronomii (GCW794 a GCX41J), ale samotné hvězdárně se nevěnuje ani jedna. Další důvod tu keš založit.
A když se konečně počasí rozhodlo, že bude slušné a já našla čas, vydala jsem se na terénní průzkum. Původně jsem plánovala, že by se tu mohla podařit umístit smallka, ale to se nakonec nepovedlo. Keš tedy je další městské micro, ale co se dá dělat, i pro mě to bude znamenat, že se na hvězdárnu budu muset chodit podívat častěji :)

Doufám, že je na místě
Publikována byla bez větších průtahů, ale dlouho nic. Zrovna po publikaci se roztrhl pytel s maily a za půlhodinu po publikaci jich došlo asi dvacet, ale žádný nebyl "ten správný". Po 40 minutách došel první found někoho pod bednou. Uff, je tam! :)

Teď už nezbývá nic jiného než popřát keši dlouhý život a pokud možno jen spokojené nálezce :)

Eternity a #1200

Tak se mi dnes konečně podařilo odlovit mysterku Eternity (GC25PKB).

Napoprvé se to nepodařilo
Eternity jsem se pokoušela odlovit už v zimě, ale to jsem nové souřadnice "opravila" ještě posunem ze starých souřadnic a na místě jsem nečekaně nic nemohla najít a až po zkontrolování terénního hodnocení keše mi došlo, že asi někdo bude nějaká chyba, když keš T1 hledám někde v houští v lese. Nevěděla jsem, kde se stala chyba a tak jsem hledání odložila na někdy jindy. Doma samozřejmě chyba zjištěna.

Adopce nebo archiv?
Bohužel potom se keš ztratila a původní owner se již geocachingu věnovat nechce a tak nabídl keše k adopci, jinak je archivuje. Archiv by byl v případě této mysterky (a dalších keší stejného ownera) opravdu škoda. Naštěstí se nakonec našel někdo, kdo by se keše rád ujal a tak byla znovu obnovena.

A jak jsem vlastně eternity luštila?
Ručně. Na napsání nějakého prográmku nemám "nástroje", ale algoritmus, kterým by se to dalo řešit jsem využila. Vytiskla jsem si zadání, rozstříhala ho na jednotlivé dílky, dílky označila a dala se do skládání. Napřed jsem zkusila pár náhodných pokusů, které nikam nevedly a potom jsem se pustila do systematického ověřování možností. Nevím, kolik z kolika možných jsem nakonec vyzkoušela, ale po pár hodinách a popsání několika papírů A4 bylo řešení na světě.

Skvělé luštění, ale samotná keš je tragédie
Nápad udělat takovouto mysterku se mi skutečně líbil. Nemám ráda mysterky "uhádněte se mě napadlo po pátem pivu" nebo "co jsem měl dnes k obědu", ale keše s jasným úkolem. A to byl přesně případ. Luštění sice nebylo jednoduché, ale opravdu mě bavilo. Bohužel samotná krabička je taková zaokapovka, kde terén nesedí (to by odlovil sám vozíčkář?) a místo stojí za nic. Škoda, docela mi to kazí celkový dojem z keše.

Přiznej se!

Musím se přiznat, že tahle kravina mě fakt chytla. Vůbec nečtu podobně "blbosti" na internetu, vtipná videa považuju za ztrátu času, když někdo vloží nějaký vtipný obrázek, přeletím ho, občas se zasměju, ale většinou si říkám jaká je to kravina. Tím nechci říct, že všechno, jsou kraviny, ale možná se jen vyskytuju mezi divnými lidmi :)

Když moji přátelé začali lajkovat tuhle stránku na Facebooku, nijak jsem tomu nevěnovala pozornost. Nakonec jsem neodolala a podívala se, co je to dnes za novou módu. A nakonec jsem zůstala na stránkách dýl než jsem čekala.

Hlavně vtipně
Jak sám autor projektu píše, přiznání musí být hlavně vtipná. Cílem je pobavit. Témata jsou různá, od podvodů u zkoušek, vztahů se cvičícími až po stížnosti, že na fakultě je málo holek. Vybírat ty nejlepší příspěvky sem nebudu, protože je to velmi těžké a kdo chce může si je všechny přečíst třeba na Twitteru, případně Facebooku. Jen škoda, že schvalování je tak pomalé a za každý den prý přibyde jen 15 příspěvků, což je škoda, protože už teď se těším na další.

A o co tedy jde? 
Projekt priznej.cz původně vznikl na ČVUT v Praze, ale brzy se rozšířil i na další školy. Dnes je možné se přiznat na všech velkých školách v ČR. Jejich přehled je tady.
Číst přiznání je nejjednodušší na Twitteru, jsou tam krásně pod sebou, na rozdíl od Facebooku, kde jsou vpravo vlevo a do toho ještě komentáře. Sice na Twitteru jsou jen příspěvky do 140 znaků, ale to je většina, jen málo příspěvků tuto hranici překračuje.

A co vy, už jste se přiznali? :)