Večerníček jede domů

Že TBčka a jiné trackovací předměty docela žeru, je docela jasné už na eventech, kde litám s tužkou a papírem v ruce a opisuju kódy :)
S blížící se dovolenou jsem začala uvažovat, že si taky něco vypustím do světa. Chtěla jsem klasické TBčko s něčím českým, když už ho budu vypouštět v zahraničí s cílem vrátit se domů.

Měl to být Krteček
Když jsem přemýšlela, co pošlu, chtěla jsme něco typického pro Českou republiku. První, co mě napadlo byl Krteček. Tak jsem se dala vydala hledat Krtečka. Chtěla jsem něco odolného, takže žádného plyšáka nebo dřevěnou figurku. Obojí by sice bylo moc pěkné, ale ne moc trvanlivé, takže nakonec vyhrál gumový přívěšek. Jenomže sehnat Krtečka byl docela problém. Samotný Krteček byl jen ve velmi mrňavém provedení nebo s takovými drobnými výstupky, že by je někdo hned urval. Sehnat Krtečka bylo prostě nemožné, tak jsem se rozhodla, že to teda nebude Krteček, ale samotný Večerníček. Zvolila jsem Večerníčka v autě, přece jen je to asi nejlepší dopravní prostředek pro cestu domů, i když letadlo by asi bylo lepší, ale Večerníček v letadle nelétá.

Z Islandu do Brna
Taková je mise malého hrdiny. Večerníčka jsem vozila po celou dovolenou a vypustila jsem ho až na jejím konci. Najít vhodnou keš, do které by se vešel, byla pěkná a bezpečná byl docela problém.
Nakonec jsem mu našla místo v keši v Národním parku Thingvellir (GC3W68R). Domů to má přesně 2781,6 km. Tak uvidím, kdy dorazí, pokud vůbec.

Šťastnou cestu, Večerníčku!

Dva roky Geocachingu a #1500

1. července uplynuly přesně dva roky od toho, co jsem odlovila svoji první keš.
Mojí první keší byla tradička BMC 26 - VINOHRADY (GC2YPA3) poblíž mého bydliště a odlovila jsem ji 1.7.2011.
Možná by tu už docela stálo za zmínku to, jak jsem se ke Geocachingu dostala, ale nějak nemám teď náladu to tady popisovat, takže si to zase nechám na někdy jindy :)

Jeskyně Grótagjá, vzadu sopka Hverfjall

Své dva roky Geocachingu jsem "oslavila" v na dovolené na Islandu. Žádná oslava se nekonala, ale uvědomila jsem si, že to jsou zrovna dva roky. Odlovila jsem několik moc pěkných keší na pěkných místech.
Zrovna jsem se nacházela poblíž jezera Myvatn (česky Komáří jezero) na severovýchodě Islandu. Vzhledem k tomu, že se jedná o jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst Islandu, tak to opravdu o pěkná místa nebyla nouze.
Po odjezdu z kempu jsme zamířili k lávové jeskyni Grótagjá. Ve srovnání s našimi jeskyněmi byla jiná a tak jsem tu po týdnu mohla vidět tmu, protože na Islandu v létě je světlo i v noci. Nakoukla jsem do jeskyně, ale dál jsem nešla, protože jsem neměla čelovku. Tu jsem sice na Island vzala, ale po tom, jaké šero tu nazývají tmou jsem ji ani nevytáhla, ale tady by se určitě hodila. Odlovila jsem si taky místní tradičku (GC1DJYV). Nijak zajímavá nebyla. PETka pohozená mezi kousky lávy. Stejným ownerům jsem už tento typ schránky na podobném místě kritizovala. Hledala jsem ji poměrně dlouho (bez spoileru), ale nakonec jsem našla.
Po návštěvě jeskyně jsme zamířili k Víti at Krafla, bohužel cestička kolem kráteru byla zavřená, takže z plánované procházky sešlo. Odlovila jsem si aspoň místní earthku (GC3YKMT) a pokračovali jsme dál, nebo spíš zpátky k sopečným polím Leirhnjúkur. Tam se momentálně žádná keš nenachází, ale určitě ji tam někdo v dohledné době založí.

Geotermální pole Hverir

Další zastávka byla u geotermálních polí Hverir. Všude byla cítit "vůně" síry, ale po chvíli si na to člověk zvyknul. Prošli jsme si mezi bublajícím bahnem a vyšli nahoru na vrcholek Namaljall a vrátili se zase zpět. Na závěr lovím svou 1500. keš - earthku Hverir Iceland (GC1W0EB). A poté jsme vystoupili na hranu sopky Hverfjall (GC1M19P), odkud byly pěkné výhledy na celé jezero.
Dál jsme pokračovali k lávovému městečku Dimmuborgir, kde absoluvovali krátkou procházku spojenou s odlovem earthkeše (GC1Y4FR). Po prohlídce přejíždíme k Höfdi se zastávkou u druhé nejstarší islandské keše (GC86D8). Jedná se o zelené místo, kde jsme nepotkali ani živáčka. Pozorujeme sopečné útvary ve vodě jezera, kterým se opět žádná keš nevěnuje.
Další zastávku máme u pseudokráterů Skútustadir na jihu jezera, kde nám opět začíná pršet a foukat. Dokončujeme cestu kolem jezera s odlovem earthkeše věnované pseudokráterům (GC2DQTP). Celý den potom zakončujeme koupáním v geotermálních lázních Jardbödin.
Celý den nám počasí docela přálo. Kdyby svítilo slunko, všude by byly malé černé mušky, které jsou tak dotěrné a lezou všude, takže částečně deštivé počasí byla docela výhra.

Jelikož jsem začala hrát kvůli přírodním zajímavostem a odlovu keší při výletech (což už dnes až tak neplatí, protože vyrážím i na výlety za jen keškami), tak jsem si lepší místo vybrat nemohla. Sama jsem zvědavá, kde oslavím třetí rok :)

Už jsem taky kačer zakladatel :)

Geocachingu se věnuji od léta 2011. Jako skoro každého začátečníka mě čas od času napadlo, že bych mohla něco založit, ale nakonec z toho naštěstí nikdy nic nebylo. Až jednou...

První pokus nebyl úspěšný
Po roce hry a odlovení asi 500 keší jsem si řekla, že bych mohla založit také nějakou svou. Chvíli jsem pátrala po tom, kam svoji keš umístit a čemu ji věnovat. Nakonec jsem při cestě okolo věnovala větší pozornost Mariánskému sloupku v Tuřanech a říkala si, že je docela zvláštní, že tu ještě žádná keš není. Že by bylo místo opravdu tak neznámé? Vyhledala jsem nějaké informace o sloupku a pustila se do psaní listingu. Místo jsem také měla vyhlídnuté, ale nestihla jsem svoji práci dokončit včas. Do přípravy keše mi vstoupila 10-denní dovolená v Dolomitech. Když jsem se vrátila, zjistila jsem, že byla publikována keš se stejným tématem, ale ve formě mysterky. Divila jsem se, proč se jedná o mysterku  a nakonec zjistila, že sloupek a jeho nejbližší okolí je v kolizi s finálkou jedné mysterky. Škoda, ale co se dá dělat.

Hurá na hvězdárnu
Čas utíkal a nálezy přibývaly. Narážela jsem na zajímavá místa, ale všechna byla poměrně daleko. Nechala jsem je být a říkala si, že třeba tam jednou někdo nějakou keš založí a ta mě přivede na místo znovu. Nakonec jsem jednoho dne dostala nápad. Po zkušenostech z prvního úspěšného pokusu jsem si raději nechala ověřit kolizi a dostala zelenou. Již dříve jsem nad keší na hvězdárně uvažovala, ale vždycky to šlo nějak ke dnu, ale tentokrát jsem si řekla, že už to musím dotáhnout do úspěšného konce a tak vznikla moje první keš (GC48Y6R).
V dávné minulosti hvězdárna keš měla (GCMXHR), ale to už je opravdu hodně dávno a navíc po 24 nálezech byla archivovaná. Dále tu začínají dvě poměrně složité mysterky věnované astronomii (GCW794 a GCX41J), ale samotné hvězdárně se nevěnuje ani jedna. Další důvod tu keš založit.
A když se konečně počasí rozhodlo, že bude slušné a já našla čas, vydala jsem se na terénní průzkum. Původně jsem plánovala, že by se tu mohla podařit umístit smallka, ale to se nakonec nepovedlo. Keš tedy je další městské micro, ale co se dá dělat, i pro mě to bude znamenat, že se na hvězdárnu budu muset chodit podívat častěji :)

Doufám, že je na místě
Publikována byla bez větších průtahů, ale dlouho nic. Zrovna po publikaci se roztrhl pytel s maily a za půlhodinu po publikaci jich došlo asi dvacet, ale žádný nebyl "ten správný". Po 40 minutách došel první found někoho pod bednou. Uff, je tam! :)

Teď už nezbývá nic jiného než popřát keši dlouhý život a pokud možno jen spokojené nálezce :)

Eternity a #1200

Tak se mi dnes konečně podařilo odlovit mysterku Eternity (GC25PKB).

Napoprvé se to nepodařilo
Eternity jsem se pokoušela odlovit už v zimě, ale to jsem nové souřadnice "opravila" ještě posunem ze starých souřadnic a na místě jsem nečekaně nic nemohla najít a až po zkontrolování terénního hodnocení keše mi došlo, že asi někdo bude nějaká chyba, když keš T1 hledám někde v houští v lese. Nevěděla jsem, kde se stala chyba a tak jsem hledání odložila na někdy jindy. Doma samozřejmě chyba zjištěna.

Adopce nebo archiv?
Bohužel potom se keš ztratila a původní owner se již geocachingu věnovat nechce a tak nabídl keše k adopci, jinak je archivuje. Archiv by byl v případě této mysterky (a dalších keší stejného ownera) opravdu škoda. Naštěstí se nakonec našel někdo, kdo by se keše rád ujal a tak byla znovu obnovena.

A jak jsem vlastně eternity luštila?
Ručně. Na napsání nějakého prográmku nemám "nástroje", ale algoritmus, kterým by se to dalo řešit jsem využila. Vytiskla jsem si zadání, rozstříhala ho na jednotlivé dílky, dílky označila a dala se do skládání. Napřed jsem zkusila pár náhodných pokusů, které nikam nevedly a potom jsem se pustila do systematického ověřování možností. Nevím, kolik z kolika možných jsem nakonec vyzkoušela, ale po pár hodinách a popsání několika papírů A4 bylo řešení na světě.

Skvělé luštění, ale samotná keš je tragédie
Nápad udělat takovouto mysterku se mi skutečně líbil. Nemám ráda mysterky "uhádněte se mě napadlo po pátem pivu" nebo "co jsem měl dnes k obědu", ale keše s jasným úkolem. A to byl přesně případ. Luštění sice nebylo jednoduché, ale opravdu mě bavilo. Bohužel samotná krabička je taková zaokapovka, kde terén nesedí (to by odlovil sám vozíčkář?) a místo stojí za nic. Škoda, docela mi to kazí celkový dojem z keše.

Přiznej se!

Musím se přiznat, že tahle kravina mě fakt chytla. Vůbec nečtu podobně "blbosti" na internetu, vtipná videa považuju za ztrátu času, když někdo vloží nějaký vtipný obrázek, přeletím ho, občas se zasměju, ale většinou si říkám jaká je to kravina. Tím nechci říct, že všechno, jsou kraviny, ale možná se jen vyskytuju mezi divnými lidmi :)

Když moji přátelé začali lajkovat tuhle stránku na Facebooku, nijak jsem tomu nevěnovala pozornost. Nakonec jsem neodolala a podívala se, co je to dnes za novou módu. A nakonec jsem zůstala na stránkách dýl než jsem čekala.

Hlavně vtipně
Jak sám autor projektu píše, přiznání musí být hlavně vtipná. Cílem je pobavit. Témata jsou různá, od podvodů u zkoušek, vztahů se cvičícími až po stížnosti, že na fakultě je málo holek. Vybírat ty nejlepší příspěvky sem nebudu, protože je to velmi těžké a kdo chce může si je všechny přečíst třeba na Twitteru, případně Facebooku. Jen škoda, že schvalování je tak pomalé a za každý den prý přibyde jen 15 příspěvků, což je škoda, protože už teď se těším na další.

A o co tedy jde? 
Projekt priznej.cz původně vznikl na ČVUT v Praze, ale brzy se rozšířil i na další školy. Dnes je možné se přiznat na všech velkých školách v ČR. Jejich přehled je tady.
Číst přiznání je nejjednodušší na Twitteru, jsou tam krásně pod sebou, na rozdíl od Facebooku, kde jsou vpravo vlevo a do toho ještě komentáře. Sice na Twitteru jsou jen příspěvky do 140 znaků, ale to je většina, jen málo příspěvků tuto hranici překračuje.

A co vy, už jste se přiznali? :)

Možná to tu opravdu bude žít ;)

První příspěvek o tom, že by se něco tady mohlo dít se tu objevil 1. května 2011 a od té doby nic. Teď, skoro po dvou letech tu píšu zase něco. Něco, co sice nic neříká, ale jen oznamuje, že se tu možná bude něco dít.
Opět mám chuť něco říct světu a tahle forma je proto ideální. Předtím jsem ji měla taky, ale ani nevím proč to skončilo tak, jak to skončilo - nic se tu za tu dobu neobjevilo. Tak snad to teď nedopadne stejně :)

Jak jsem přejela své první koťátko (#1000)

Říká se, že za každých 1 000 odlovených keší zabije Bůh koťátko. Pro potřeby tohoto rituálu byla zřízena keš s názvem Koťátko. Jelikož tuhle keš nemám příliš daleko od domu, chtěla jsem ji odlovit právě jako svou #1000.
Bohužel lednové podmínky nebyly moc idelální na odlov Koťátka, přece jen stát v -20°C někde dole pod stromem... Čekání na lepší podmínky by bylo dlouhé a navíc jsem odjížděla do Rakouska, kde jsem chtěla taky něco lovit. Dokonce jsem ani nepřemýšlela, co odlovím jako tento významný milník. Brala jsem to, že něco přijde. A taky přišlo.
Po pravidelném středečním odlovu kalendářového bodíku směrem na jih bylo ještě dost času. Odlovili jsme terénově nenáročné keše ze série Od Ježíška a chystali si na návrat do Brna. A v tom jednou pííp. Koukáme kde a co. Židlochovické bažantnice - Měnínská bažantnice! Židlochovice! Měnín! To je kousek! Dokonce máme lepší výjezdní pozici než domácí fotrik. Hned bylo rozhodnuto, že do Brna se hned vracet nebudeme.
Po dojezdu na místo již na parkpointu stojí nějaké auto, ale ještěrka nikde. Vydáváme se ke keší a tam nikdo, takže kačer to nebyl. Chvíli jsme hledali, přemýšleli, co by to tak podle hintu mohlo být. Tohle nebo ...? Nakonec niximor dochází s tím správným nápadem a už drží v ruce keš. FTF je naše, logujeme a přesouváme se k autu. Očekáváme fotrika, ten má však velké zpoždění.
A při tom spěchu jsme zajeli mé první malé koťátko :( To kotě, které se mnou chodilo od 1. 7. 2011 po keškách a naběhalo neuvěřitelných 15 436 km, vylezlo mnoho kopců i několik T5 stromů.
Vůbec nelituji toho, že #1000 padla právě na tuhle keš. Byla moc pěkná, potrápila a zážitek z odlovu je parádní. FTF běžně nelovím, tak mě to potěšilo. Navíc stejně jako všechny předním, i tohle bylo náhodou, dobrý výskytem na správném místě a ve správnou dobu.

A ještě nějaká čísla:
Celkem nálezů: 1000 nálezů za 277 dnů hledání během 579 dnů celkem
Celkový průměr: 3.61 nálezů za den hledání, 1.73/den, 12.05/týden, 50.00/měsíc
Nejvíce nálezů během dne: 43 dne 20.10.2012; 19 dne 30.08.2011; 17 dne 06.05.2012
Nejvíce nálezů během roku: 787 roku 2012
Nejvíce nálezů během měsíce: 135 v měsíci Říjen 2012
Nejvíce nálezů během týdne: 39 od 13.8.2012 do 17.8.2012
Nejvíce nálezů během víkendu: 46 v sobotu 20.10.2012 a v neděli 21.10.2012
Celková vzdálenost od keše ke keši: 15436.76 km
Nejvzdálenější nalezená keš: 566.09 km GC1862J Castello di Arco by KingfisherTeam
Nejvýše nalezená keš: 3147 m n. m. GC2ZFCN Gletscher 4. Europe highest TB Hotel by Kwops