Už jsem taky kačer zakladatel :)

Geocachingu se věnuji od léta 2011. Jako skoro každého začátečníka mě čas od času napadlo, že bych mohla něco založit, ale nakonec z toho naštěstí nikdy nic nebylo. Až jednou...

První pokus nebyl úspěšný
Po roce hry a odlovení asi 500 keší jsem si řekla, že bych mohla založit také nějakou svou. Chvíli jsem pátrala po tom, kam svoji keš umístit a čemu ji věnovat. Nakonec jsem při cestě okolo věnovala větší pozornost Mariánskému sloupku v Tuřanech a říkala si, že je docela zvláštní, že tu ještě žádná keš není. Že by bylo místo opravdu tak neznámé? Vyhledala jsem nějaké informace o sloupku a pustila se do psaní listingu. Místo jsem také měla vyhlídnuté, ale nestihla jsem svoji práci dokončit včas. Do přípravy keše mi vstoupila 10-denní dovolená v Dolomitech. Když jsem se vrátila, zjistila jsem, že byla publikována keš se stejným tématem, ale ve formě mysterky. Divila jsem se, proč se jedná o mysterku  a nakonec zjistila, že sloupek a jeho nejbližší okolí je v kolizi s finálkou jedné mysterky. Škoda, ale co se dá dělat.

Hurá na hvězdárnu
Čas utíkal a nálezy přibývaly. Narážela jsem na zajímavá místa, ale všechna byla poměrně daleko. Nechala jsem je být a říkala si, že třeba tam jednou někdo nějakou keš založí a ta mě přivede na místo znovu. Nakonec jsem jednoho dne dostala nápad. Po zkušenostech z prvního úspěšného pokusu jsem si raději nechala ověřit kolizi a dostala zelenou. Již dříve jsem nad keší na hvězdárně uvažovala, ale vždycky to šlo nějak ke dnu, ale tentokrát jsem si řekla, že už to musím dotáhnout do úspěšného konce a tak vznikla moje první keš (GC48Y6R).
V dávné minulosti hvězdárna keš měla (GCMXHR), ale to už je opravdu hodně dávno a navíc po 24 nálezech byla archivovaná. Dále tu začínají dvě poměrně složité mysterky věnované astronomii (GCW794 a GCX41J), ale samotné hvězdárně se nevěnuje ani jedna. Další důvod tu keš založit.
A když se konečně počasí rozhodlo, že bude slušné a já našla čas, vydala jsem se na terénní průzkum. Původně jsem plánovala, že by se tu mohla podařit umístit smallka, ale to se nakonec nepovedlo. Keš tedy je další městské micro, ale co se dá dělat, i pro mě to bude znamenat, že se na hvězdárnu budu muset chodit podívat častěji :)

Doufám, že je na místě
Publikována byla bez větších průtahů, ale dlouho nic. Zrovna po publikaci se roztrhl pytel s maily a za půlhodinu po publikaci jich došlo asi dvacet, ale žádný nebyl "ten správný". Po 40 minutách došel první found někoho pod bednou. Uff, je tam! :)

Teď už nezbývá nic jiného než popřát keši dlouhý život a pokud možno jen spokojené nálezce :)

Eternity a #1200

Tak se mi dnes konečně podařilo odlovit mysterku Eternity (GC25PKB).

Napoprvé se to nepodařilo
Eternity jsem se pokoušela odlovit už v zimě, ale to jsem nové souřadnice "opravila" ještě posunem ze starých souřadnic a na místě jsem nečekaně nic nemohla najít a až po zkontrolování terénního hodnocení keše mi došlo, že asi někdo bude nějaká chyba, když keš T1 hledám někde v houští v lese. Nevěděla jsem, kde se stala chyba a tak jsem hledání odložila na někdy jindy. Doma samozřejmě chyba zjištěna.

Adopce nebo archiv?
Bohužel potom se keš ztratila a původní owner se již geocachingu věnovat nechce a tak nabídl keše k adopci, jinak je archivuje. Archiv by byl v případě této mysterky (a dalších keší stejného ownera) opravdu škoda. Naštěstí se nakonec našel někdo, kdo by se keše rád ujal a tak byla znovu obnovena.

A jak jsem vlastně eternity luštila?
Ručně. Na napsání nějakého prográmku nemám "nástroje", ale algoritmus, kterým by se to dalo řešit jsem využila. Vytiskla jsem si zadání, rozstříhala ho na jednotlivé dílky, dílky označila a dala se do skládání. Napřed jsem zkusila pár náhodných pokusů, které nikam nevedly a potom jsem se pustila do systematického ověřování možností. Nevím, kolik z kolika možných jsem nakonec vyzkoušela, ale po pár hodinách a popsání několika papírů A4 bylo řešení na světě.

Skvělé luštění, ale samotná keš je tragédie
Nápad udělat takovouto mysterku se mi skutečně líbil. Nemám ráda mysterky "uhádněte se mě napadlo po pátem pivu" nebo "co jsem měl dnes k obědu", ale keše s jasným úkolem. A to byl přesně případ. Luštění sice nebylo jednoduché, ale opravdu mě bavilo. Bohužel samotná krabička je taková zaokapovka, kde terén nesedí (to by odlovil sám vozíčkář?) a místo stojí za nic. Škoda, docela mi to kazí celkový dojem z keše.

Přiznej se!

Musím se přiznat, že tahle kravina mě fakt chytla. Vůbec nečtu podobně "blbosti" na internetu, vtipná videa považuju za ztrátu času, když někdo vloží nějaký vtipný obrázek, přeletím ho, občas se zasměju, ale většinou si říkám jaká je to kravina. Tím nechci říct, že všechno, jsou kraviny, ale možná se jen vyskytuju mezi divnými lidmi :)

Když moji přátelé začali lajkovat tuhle stránku na Facebooku, nijak jsem tomu nevěnovala pozornost. Nakonec jsem neodolala a podívala se, co je to dnes za novou módu. A nakonec jsem zůstala na stránkách dýl než jsem čekala.

Hlavně vtipně
Jak sám autor projektu píše, přiznání musí být hlavně vtipná. Cílem je pobavit. Témata jsou různá, od podvodů u zkoušek, vztahů se cvičícími až po stížnosti, že na fakultě je málo holek. Vybírat ty nejlepší příspěvky sem nebudu, protože je to velmi těžké a kdo chce může si je všechny přečíst třeba na Twitteru, případně Facebooku. Jen škoda, že schvalování je tak pomalé a za každý den prý přibyde jen 15 příspěvků, což je škoda, protože už teď se těším na další.

A o co tedy jde? 
Projekt priznej.cz původně vznikl na ČVUT v Praze, ale brzy se rozšířil i na další školy. Dnes je možné se přiznat na všech velkých školách v ČR. Jejich přehled je tady.
Číst přiznání je nejjednodušší na Twitteru, jsou tam krásně pod sebou, na rozdíl od Facebooku, kde jsou vpravo vlevo a do toho ještě komentáře. Sice na Twitteru jsou jen příspěvky do 140 znaků, ale to je většina, jen málo příspěvků tuto hranici překračuje.

A co vy, už jste se přiznali? :)

Možná to tu opravdu bude žít ;)

První příspěvek o tom, že by se něco tady mohlo dít se tu objevil 1. května 2011 a od té doby nic. Teď, skoro po dvou letech tu píšu zase něco. Něco, co sice nic neříká, ale jen oznamuje, že se tu možná bude něco dít.
Opět mám chuť něco říct světu a tahle forma je proto ideální. Předtím jsem ji měla taky, ale ani nevím proč to skončilo tak, jak to skončilo - nic se tu za tu dobu neobjevilo. Tak snad to teď nedopadne stejně :)

Jak jsem přejela své první koťátko (#1000)

Říká se, že za každých 1 000 odlovených keší zabije Bůh koťátko. Pro potřeby tohoto rituálu byla zřízena keš s názvem Koťátko. Jelikož tuhle keš nemám příliš daleko od domu, chtěla jsem ji odlovit právě jako svou #1000.
Bohužel lednové podmínky nebyly moc idelální na odlov Koťátka, přece jen stát v -20°C někde dole pod stromem... Čekání na lepší podmínky by bylo dlouhé a navíc jsem odjížděla do Rakouska, kde jsem chtěla taky něco lovit. Dokonce jsem ani nepřemýšlela, co odlovím jako tento významný milník. Brala jsem to, že něco přijde. A taky přišlo.
Po pravidelném středečním odlovu kalendářového bodíku směrem na jih bylo ještě dost času. Odlovili jsme terénově nenáročné keše ze série Od Ježíška a chystali si na návrat do Brna. A v tom jednou pííp. Koukáme kde a co. Židlochovické bažantnice - Měnínská bažantnice! Židlochovice! Měnín! To je kousek! Dokonce máme lepší výjezdní pozici než domácí fotrik. Hned bylo rozhodnuto, že do Brna se hned vracet nebudeme.
Po dojezdu na místo již na parkpointu stojí nějaké auto, ale ještěrka nikde. Vydáváme se ke keší a tam nikdo, takže kačer to nebyl. Chvíli jsme hledali, přemýšleli, co by to tak podle hintu mohlo být. Tohle nebo ...? Nakonec niximor dochází s tím správným nápadem a už drží v ruce keš. FTF je naše, logujeme a přesouváme se k autu. Očekáváme fotrika, ten má však velké zpoždění.
A při tom spěchu jsme zajeli mé první malé koťátko :( To kotě, které se mnou chodilo od 1. 7. 2011 po keškách a naběhalo neuvěřitelných 15 436 km, vylezlo mnoho kopců i několik T5 stromů.
Vůbec nelituji toho, že #1000 padla právě na tuhle keš. Byla moc pěkná, potrápila a zážitek z odlovu je parádní. FTF běžně nelovím, tak mě to potěšilo. Navíc stejně jako všechny předním, i tohle bylo náhodou, dobrý výskytem na správném místě a ve správnou dobu.

A ještě nějaká čísla:
Celkem nálezů: 1000 nálezů za 277 dnů hledání během 579 dnů celkem
Celkový průměr: 3.61 nálezů za den hledání, 1.73/den, 12.05/týden, 50.00/měsíc
Nejvíce nálezů během dne: 43 dne 20.10.2012; 19 dne 30.08.2011; 17 dne 06.05.2012
Nejvíce nálezů během roku: 787 roku 2012
Nejvíce nálezů během měsíce: 135 v měsíci Říjen 2012
Nejvíce nálezů během týdne: 39 od 13.8.2012 do 17.8.2012
Nejvíce nálezů během víkendu: 46 v sobotu 20.10.2012 a v neděli 21.10.2012
Celková vzdálenost od keše ke keši: 15436.76 km
Nejvzdálenější nalezená keš: 566.09 km GC1862J Castello di Arco by KingfisherTeam
Nejvýše nalezená keš: 3147 m n. m. GC2ZFCN Gletscher 4. Europe highest TB Hotel by Kwops

Jen tak náhodou jsem šla kolem a bylo z toho FTF

Letos jsme se na Velikonoce vydali do Krkonoš. Základnou nám byla Pec pod Sněžkou, kde ještě byla spousta sněhu a sjezdovky byly plné lyžařů, protože podmínky byly ideální.
Na hřebenech Krkonoš ještě ležel 1 až 2 metry sněhu, což love keší moc neprospělo, ale i tak jsem si nějaké body do statistik domů přivezla.
Doma jsem moc času na přípravu neměla. Zrovna nám odešel router, takže jsem byla bez připojení na Internet, ale nějaké kešky jsem si nachystala.

Vůbec jsem nevěděla, že si jdu pro FTF
Jedním z našich cílů byla i Dvorská bouda (GC3FNK8).Protože jsem domácí přípravě moc času nevěnovala a ani nemohla, netušila jsem, že se jedná o úplně novou keš. Na místě mě čekal prázdný logbook, ale že jsem tam byla první jsem zjistila až doma :) Radost to byla velká, je to moje první FTF, které bylo nečekané a týden po publikaci, ale to bylo dané (ne)dostupností místa.

Holky pro počítač a počítač pro holky

Tento text vznikl při příležitosti Letní počítačové školy FIT pro středoškolačky 2011 konané od 5. do 9. září 2011 v kampusu Fakulty informačních technologií VUT v Brně.





Ahoj, jmenuji se Dell, ale nikdo mi tak nikdy neřekl. Jsem celý růžový jako moje „maminka“, ale to je asi jediné, co máme společného. Vůbec si nejsme, až na barvu „oděvu“, podobní, ani nepocházíme ze stejného místa. Nevím, jestli jí vůbec můžu říkat „maminko“, ale jak jí mám říkat? Ona mi říká „ty můj malej broučku“. Neměl bych jí začít říkat „beruško“?

Často mě doma nechává samotného. Každé ráno někam jde, říká, že do školy, aby byla chytrá. Mě nikdy s sebou nevzala, asi chce, abych zůstal hloupý. Když se odpoledne vrátí, většinou hned zapne Facebook, kde bych ji na fotkách ani nepoznal. Stojí v koupelně před zrcadlem ve spodním prádle namalovaná s našpulenou pusou. Nevím, jak se to někomu může líbit, ani nevím, co si mám o těch dvaceti lidech, kteří tu fotku „lajkli“ myslet. Komentáře bych raději ani nezobrazoval, ale to prostě nejde. Samé „mocinky moc krásňoulinká“ nebo „moc ti to slušinká“. Aby to nebylo málo, každý večer jí píše nějaká holka. Fotku má podobnou a za každou zprávou posílá několik srdíček nebo milion pusinek. To jsou všechny holky stejné?

Dneska po škole nezapnula hned Facebook, ale přivedla nějakého kluka. Ukázala mu mě a on si mě vzal. Dělal se mnou úplně jiné věci, než dělá ona. Prvně na mě něco psal, ale nerozuměl jsem tomu. Potom to uložil a hned mi bylo jasné, co se mnou dělá. Chce, abych mu pomohl při složitém výpočtu a tak tvoří program. Tohle dělám rád, rád pomáhám lidem. Ale proč moje „maminka“ tohle nikdy nedělá? Pořád chodí do školy, tak jí tam přece musí něco učit ne? Docela by mě zajímalo, co se tam učí. Doufám, že mě tam někdy vezme.

Na chvíli jsem se zasnil a mezitím byl program dokončen. Kamarád odešel domů, moje „maminka“ za ním zabouchla dveře a zase si sekla k Facebooku. Ach jo.

Po týdnu mě večer dala do brašny. Nevěděl jsem, co se bude dít. Že by mě zvala na výlet nebo mi konečně ukáže tu svou školu?

Ráno mě někam nesla, pak si sedla s nějakou kamarádku na lavičku, kde mě vyndala z brašny, aby jí mě ukázala. Přestože jsem, byl venku jen chvíli, zjistil jsem, že mě dnes nejspíš vezme do té své školy. Ony si mě mezitím prohlížely, bavily se o mně a pak jsem skončil zase v brašně. Ve škole mě položila na zem vedle lavice, kde jsem ležel dlouho a čekal, co se bude dít. Pak mě vytáhla z brašny. Okolo jsem viděl spoustu svých kamarádů, konečně jsem se necítil tak sám, ale pořád jsem nevěděl, proč si mě sem vzala. Byl jsem velmi zvědavý. Najednou se ozval škaredý zvuk, všichni říkali „zvoní“ a pak do místnosti vešel pán a taky si donesl svůj notebook, ale nijak mu neříkal. Chvíli ho všichni pozorovali, byl jiný, rád se předváděl. Nestačila mu obrazovka, ale potřeboval být vidět přes celou zeď, po tom já nikdy netoužím. Pak pán otevřel Pascal a moje „maminka“ mě vyzvala ke stejné činnosti, s radostí jsem jí vyhověl. Nebyla z toho moc nadšená, když viděla jednobarevnou obrazovku a na ní blikající kurzor. Nejraději by to zase zavřela, ale to jsem jí nedovolil. Chvíli poslouchala, co říká ten pán vpředu a pak začala něco psát. Nemohl jsem se dočkat, co vytvoří. Objevil jsem jí tam pár chyb, které udělala. S ochotou je opravila. Byl jsem opravdu šťastný a mile překvapený. Doufal jsem, že to není naposledy. A zase se ozval ten škaredý zvuk a opět jsem skončil v brašně na zemi pod lavicí. Po čase mě ze země zvedla a někam nesla, že by domů? Asi ano. Ani mě nevyndala z brašny.

Druhý den mě zase někam nesla, nejspíš do školy. Opět jsem skončil na zemi pod lavicí, pak mě zase vytáhla, opět jsem slyšel ten škaredý zvuk a viděl toho stejného pána jako včera. Dnes si všichni otevřeli Pascal s nadšením. Nikomu už nevadilo dvoubarevné prostředí. Zajímali se o to, co se v tom všechno dá dělat. Pak se zase ozval ten škaredý zvuk a já skončil v brašně pod lavicí.

Netrpělivě jsem čekal, co se bude dít, až přijde domů ze školy. Vyndá mě nebo ne? Čekal jsem dlouho, ale nakonec mě vytáhla a zapnula. Byl jsem zvědavý na to, co se mnou bude dneska dělat, ale vzápětí jsem byl velmi zklamaný. Opět si spustila Facebook.

Do školy mě už nosila pravidelně, takže jsem to už nijak neprožíval, ale vždycky jsem byl šťastný, protože jsem pomohl a to dělám moc rád. Netrvalo dlouho a moje „maminka“ mě zaskočila. Doma místo Facebooku si pustila Pascal. Nevěřil jsem tomu. Chvíli něco psala sama a pak přišel její kamarád, aby jí pomohl. Ukázal jí spoustu nových věcí. Scházeli se často. Někdy u ní, někdy u něj. Občas jsem byl překvapený, co dokázala vytvořit. Snažil jsem se jí sloužit nejlíp, co jsem mohl, pomáhat, jak bylo v mých možnostech.