Večerníček jede domů

Že TBčka a jiné trackovací předměty docela žeru, je docela jasné už na eventech, kde litám s tužkou a papírem v ruce a opisuju kódy :)
S blížící se dovolenou jsem začala uvažovat, že si taky něco vypustím do světa. Chtěla jsem klasické TBčko s něčím českým, když už ho budu vypouštět v zahraničí s cílem vrátit se domů.

Měl to být Krteček
Když jsem přemýšlela, co pošlu, chtěla jsme něco typického pro Českou republiku. První, co mě napadlo byl Krteček. Tak jsem se dala vydala hledat Krtečka. Chtěla jsem něco odolného, takže žádného plyšáka nebo dřevěnou figurku. Obojí by sice bylo moc pěkné, ale ne moc trvanlivé, takže nakonec vyhrál gumový přívěšek. Jenomže sehnat Krtečka byl docela problém. Samotný Krteček byl jen ve velmi mrňavém provedení nebo s takovými drobnými výstupky, že by je někdo hned urval. Sehnat Krtečka bylo prostě nemožné, tak jsem se rozhodla, že to teda nebude Krteček, ale samotný Večerníček. Zvolila jsem Večerníčka v autě, přece jen je to asi nejlepší dopravní prostředek pro cestu domů, i když letadlo by asi bylo lepší, ale Večerníček v letadle nelétá.

Z Islandu do Brna
Taková je mise malého hrdiny. Večerníčka jsem vozila po celou dovolenou a vypustila jsem ho až na jejím konci. Najít vhodnou keš, do které by se vešel, byla pěkná a bezpečná byl docela problém.
Nakonec jsem mu našla místo v keši v Národním parku Thingvellir (GC3W68R). Domů to má přesně 2781,6 km. Tak uvidím, kdy dorazí, pokud vůbec.

Šťastnou cestu, Večerníčku!

Dva roky Geocachingu a #1500

1. července uplynuly přesně dva roky od toho, co jsem odlovila svoji první keš.
Mojí první keší byla tradička BMC 26 - VINOHRADY (GC2YPA3) poblíž mého bydliště a odlovila jsem ji 1.7.2011.
Možná by tu už docela stálo za zmínku to, jak jsem se ke Geocachingu dostala, ale nějak nemám teď náladu to tady popisovat, takže si to zase nechám na někdy jindy :)

Jeskyně Grótagjá, vzadu sopka Hverfjall

Své dva roky Geocachingu jsem "oslavila" v na dovolené na Islandu. Žádná oslava se nekonala, ale uvědomila jsem si, že to jsou zrovna dva roky. Odlovila jsem několik moc pěkných keší na pěkných místech.
Zrovna jsem se nacházela poblíž jezera Myvatn (česky Komáří jezero) na severovýchodě Islandu. Vzhledem k tomu, že se jedná o jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst Islandu, tak to opravdu o pěkná místa nebyla nouze.
Po odjezdu z kempu jsme zamířili k lávové jeskyni Grótagjá. Ve srovnání s našimi jeskyněmi byla jiná a tak jsem tu po týdnu mohla vidět tmu, protože na Islandu v létě je světlo i v noci. Nakoukla jsem do jeskyně, ale dál jsem nešla, protože jsem neměla čelovku. Tu jsem sice na Island vzala, ale po tom, jaké šero tu nazývají tmou jsem ji ani nevytáhla, ale tady by se určitě hodila. Odlovila jsem si taky místní tradičku (GC1DJYV). Nijak zajímavá nebyla. PETka pohozená mezi kousky lávy. Stejným ownerům jsem už tento typ schránky na podobném místě kritizovala. Hledala jsem ji poměrně dlouho (bez spoileru), ale nakonec jsem našla.
Po návštěvě jeskyně jsme zamířili k Víti at Krafla, bohužel cestička kolem kráteru byla zavřená, takže z plánované procházky sešlo. Odlovila jsem si aspoň místní earthku (GC3YKMT) a pokračovali jsme dál, nebo spíš zpátky k sopečným polím Leirhnjúkur. Tam se momentálně žádná keš nenachází, ale určitě ji tam někdo v dohledné době založí.

Geotermální pole Hverir

Další zastávka byla u geotermálních polí Hverir. Všude byla cítit "vůně" síry, ale po chvíli si na to člověk zvyknul. Prošli jsme si mezi bublajícím bahnem a vyšli nahoru na vrcholek Namaljall a vrátili se zase zpět. Na závěr lovím svou 1500. keš - earthku Hverir Iceland (GC1W0EB). A poté jsme vystoupili na hranu sopky Hverfjall (GC1M19P), odkud byly pěkné výhledy na celé jezero.
Dál jsme pokračovali k lávovému městečku Dimmuborgir, kde absoluvovali krátkou procházku spojenou s odlovem earthkeše (GC1Y4FR). Po prohlídce přejíždíme k Höfdi se zastávkou u druhé nejstarší islandské keše (GC86D8). Jedná se o zelené místo, kde jsme nepotkali ani živáčka. Pozorujeme sopečné útvary ve vodě jezera, kterým se opět žádná keš nevěnuje.
Další zastávku máme u pseudokráterů Skútustadir na jihu jezera, kde nám opět začíná pršet a foukat. Dokončujeme cestu kolem jezera s odlovem earthkeše věnované pseudokráterům (GC2DQTP). Celý den potom zakončujeme koupáním v geotermálních lázních Jardbödin.
Celý den nám počasí docela přálo. Kdyby svítilo slunko, všude by byly malé černé mušky, které jsou tak dotěrné a lezou všude, takže částečně deštivé počasí byla docela výhra.

Jelikož jsem začala hrát kvůli přírodním zajímavostem a odlovu keší při výletech (což už dnes až tak neplatí, protože vyrážím i na výlety za jen keškami), tak jsem si lepší místo vybrat nemohla. Sama jsem zvědavá, kde oslavím třetí rok :)